Jestliže neumíme nakreslit obrazy na papír tak, jak si je představujeme, pak nám zbývá jen cesta fotografování.

Bylo mi jedenáct let, když jsem si koupil tenkrát za neuvěřitelných 100,- šilinků moji první pocket kameru. Tímto krokem byla moje cesta předurčena. Dnes je fotografie moje životní náplň. – Co bych si vzal na opuštěný ostrov: mimo gramofónu a kamery ještě fotografický náhled, fotografické myšlení a také neklidnou touhu po existenci světa zkloubit do obrazu fotografie.

Fotografie stále žije. Fotografie vnikne do tvé duše, fotografie žádá tvoji celou pozornost. Fotografie se nechce s nikým dělit. Nezjednodušovat, neomezovat bez ukvapeného posuzuvání. Jednoduše být, aniž zasáhneme a změníme.

A tak mne moje kamera doprovází na celé mé životní pouti. Byl jsem na mnoha místech tohoto světa. Hodně jsem viděl a zažil. Někdy jsem měl z toho radost, jindy jsem tomu nerozuměl. Ale vždycky mne fotografie nutila jasně formulovat moji zcela osobní skutečnost. Pohled na věci se mění neodvratně z hlediska pozorovatele. Samozřejmě i ve fotografii – po celý život.